Asi nikdo nepochybuje o tom, že ozón je důležitý. StaÄí si jen vzpomenout, jaké nebezpeÄí pÅ™edstavovalo v minulých desetiletích oslabení ozónové vrstvy. PÅ™esto zároveň dostáváme varování pÅ™ed přízemním ozónem, a je vÅ¡eobecnÄ› známo, že je Å¡kodlivé jej dýchat. Jak je tedy možné, aby obÄ› výše uvedené vÄ›ci byly pravda?

 

 

Zde musíme pÅ™ijmout myÅ¡lenku, že nÄ›co může být užiteÄné v jedné situaci a nebezpeÄné v jiné. Typickým příkladem může být například oheň – je to bezesporu velmi dobrý pomocník, avÅ¡ak zároveň není dobré na nÄ›j sahat.

 

S ozónem se to má podobnÄ› – ve vyšších vrstvách atmosféry působí jako velmi úÄinná ochrana proti ultrafialovému záření, vysílanému Sluncem. Bez nÄ›j by život tak, jak jej známe, nebyl možný. Podobnou funkci může plnit například také voda. To je koneckonců i důvod, proÄ se život nejprve vyvinul v moÅ™i a trvalo mnoho milionů let, než dorazil také na souÅ¡.

 

 

Na druhou stranu je vÅ¡ak potÅ™eba říci, že v lidském tÄ›le (ale i ve zvířecím) je Å¡kodlivý. Koneckonců i klasický kyslík je v podstatÄ› bunÄ›Äný jed, avÅ¡ak my jsme se na nÄ›j adaptovali. U ozónu, tedy trojmocného kyslíku, se tak nestalo. Nejenže by tedy způsobil uduÅ¡ení, neboÅ¥ jej tÄ›lo nedokáže využít, ale zároveň způsobuje i další zdravotní problémy. I proto je pÅ™i jeho vyšší koncentraci vyhlaÅ¡ováno varování. A je to ostatnÄ› i důvod, proÄ je používán velmi Äasto k desinfekci.

 

Co s tím tedy můžeme dÄ›lat? V podstatÄ› nic. Je to prostÄ› a jednoduÅ¡e jeden ze zákonů přírody. My můžeme pomoci jedinÄ› tím, že omezíme produkci přízemního ozónu a také chemikálií, které poÅ¡kozují ozonovou vrstvu. K obojímu již doÅ¡lo, takže v souÄasné dobÄ›, pokud budeme stále zachovávat vydaná opatÅ™ení, se v tomto ohledu nemusíme příliÅ¡ obávat.

 

PÅ™esto se nevyplatí ztratit ostražitost. Nesmíme totiž zapomínat, že lidí je stále více a také naÅ¡e průmyslová Äinnost se zintenzivňuje. A nikdo nemůže odhadnout, jaké to bude mít nakonec následky.